4. október 2011 – 23:40 poslal rodebert
Občas sa zamýšľam, či by sa naša spoločnost mohla zmeniť,
vystavať znova, od základov. Moja viera v změnu, pramení
z presvedčeni, že jsme sa v priebehu času nechali zviesť z cesty, bokom
od toho, čo je dôležité – ľudí – a nahradili to ziskom,
korporáciami, produktivitou a konzumom, a to vo všetkom,
čo robíme.
Stali se z nás dělníci zaměření na produktivitu, protože
potřebujeme vydělat peníze na živobytí a také si za ně můžeme… koupit
různé věci včetně zábavy, včetně auta, které potřebujeme na cestu do
práce a na nákup. Potřebujeme poslílat naše děti do školy, abychom se
o ně nemuseli bát v době, kdy jsme v práci, a také proto, aby z nich
vyrostli dobří dělníci. Musíme si kupovat rychlé občerstvení a
konzervované jídlo, protože jsme příliš zaneprázdění nebo unavení
z práce na to, abychom vařili. Ztloustli jsme, jsme unavení, nemocní,
zadlužení, odtržení od našich dětí a rodin, jsme rozvedení, neznáme
své sousedy, znečišťujeme své okolí a způsobujeme globální
oteplování. To vše ve jménu peněz, práce, zisků a nakupování. Zdá
se mi to všechno …
Lepší zpôsob života
Ale co je lepší způsob života? Znovuzrozená společnost,
postavená kolem lidí a lásky k životnímu prostředí, životu a práci a
hraní si společne, postavená na lásce k pobytu v přírodě a
hraní si a aktivním způsobu života, na lásce k práci a trávení času
s lidmi raději než nakupováním a prací za účelem dalšího
nakupování.
Ako by znovuzrodená spoločnosť vyzerala?
Jak by taková společnost vypadala? Váhám, zda mohu nastínit svoji
představu, protože ta by neměla pocházet od jedné osoby ale od všech
těch, kteří by tak chtěli žít. Proto zde uvedu jen malý náčrt této
vize, abych rozproudil komunikaci.
Auta – sešrotována
Začínám zapuzením auta. Mělo nám dát svobodu, ale namísto
toho nás spoutává, jeho vlastnictví je spojeno se spoustou plateb,
údržbou, opravami, olejem, parkováním, emisemi a dalším a dalším.
Upřednostňuji svobodný pohyb pěšky, na kole nebo jízdu hromadnou dopravou
a možnost zase si hrát na ulici. Vybudovali jsme hustnou sít silnic a
změnili život tak, že vše, co potřebujeme (jídlo, práce, škola,
hřiště, obchodny, restaurace atd.), je dostupné pěšky nebo na kole,
hromadná doprava pokryje vše ostatní. Znamená to, že nemusíme dojíždět
za prací. Předpokládám, že spousta lidí může pracovat doma a stejně
jako podnikatelé a drobní živnostníci si mohou telefonovat nebo se spojit
online přes internet. V blízkosti svých domovů bychom také měli obchody
s jídlem, nařádím a vším potřebným, a také lidi, kteří šijí
šaty, dělají kola a další podobné, nemluvě o opravářích a
údržbářích všeho, co komunita má. Stejně tak bychom potřebovali
stavitele a muzikanty, …, ale to vše by mohlo být mnohem blíže
k domovu.
Školy – zrušeny
Stejně tak bych zrušil školy, alespoň v podobě, v jaké je známe
dnes: instituce, které silou vynucují učení, přistupují ke všem
dětem stejně, učí je tak, aby se z nich stali dělníci
bezmyšlenkovitě vykonávající přidělenou práci namísto toho, aby se
z nich stali myslitelé, kreativci, samosatní žáci.
Děti ztrácejí svoji schopnost učit se, protože jsou
přinuceny chodit do školy na 6–8 hodin denně a sedět
v lavici *místo toho, aby si povídaly a hrály se svými
spolužáky, očekávají, že budou dělat, co je nezajímá, muset
si pamatovat věci bez přemýšlení, tedy dělat hodně toho, o čem se
domnívají, že budou muset činit celý svůj dospělý život, pokud nebudou
mít dostatek štěstí a podaří se jim vymanit se z toho způsobu
myšlení…
Co je lepší? Já nevyučuji své děti a myslím, že je to mnohem
lidštější a lepší. Pokud je vašim cílem, aby se děti opravdu
něco naučily, bavilo je to, přišly na to, jak mohou dělat věci po svém,
tvořit a být motivovány… Hodně z toho, doufám, budou moje děti
dělat i jako dospělí. Jak to děláme? Snažíme se hledat to, co je
zajímá a do ničeho je nenutíme. Čtou knihy, které je zajímají, pracují
na projektech, které je baví, jsou z nich nadšené a tak je dělají.
Revoluční, vím, ale není to tak těžké, pokud se vám podaří zlomit
onen školní přístup. Stále se učíme jak naše děti neškolit, stejně
jako se učí ony samy, ale kdyby nebyl proces učení se, nebylo by to
přínosné.
Nevyučované deti
Takže děti v mé znovuzrozené společnosti mohou být
nevyučované, učíce se od svých rodičů, sourozenců a prarodičů
nebo samy, od svých kamarádů ze sousedství, kteří také dělají to, co
je baví. Nebo můžeme mít vzdělávací centra, kam mohou děti chodit, když
se budou chtít naučit něco o umění, hudbě, psaní, počítačích,
vaření nebo stavebnictví nebo čemkoliv jiném. Nebyly by nucené tam chodit,
ale měly by volný přístup k těmto informacím. Neškolní prostory –
zajišťované komunitou – nahrazující nákladný chod starého způsobu
školství.
Zdieľanie versus konzumný zpôsob života
Zbavil bych se supermarketů a velkých zemědělských podniků a zrušil
dovoz potravin letadlem i lodí z tísíce kilometrů vzdálených zemí.
Místo toho bychom pěstovali své vlastní jídlo, doma na svých dvorcích
nebo na společných zahradách. Vyměnovali bychom jídlo se sousedy –
trochu brambor za quinou (česky merlík čilský, poznámka překladatelky).
Myslím, že z více lidí by se stali vegetariáni nebo vegani, ale nebylo by
to povinné, pokud by někdo chtěl chovat zvířata a jíst je, mohl by.
Systém by byl mnohem šetrnější k životnímu prostředí, našemu zdraví
a spojil by nás s naším jídlem a přírodou. Jedli bychom celé, nijak
průmyslově nezpracované potraviny, vařili chutně. Trvá to déle, to ano,
ale pomale připravené jídlo není až tak špatná věc, pokud se udělá
správně, nemusí to zabrat tolik času, zejméně pokud se do jeho přípravy
zapojí všichni.
Družstvá nahradia korporácie
Odstranil bych společnosti a nahradil je družstvy. Společnosti
jsou nelidské, zaměřené na zisk, tak hrozné pro zaměstnance a
životní prostředí (globálně, bez vyjímek). Družstva jsou naopak
vlastněna dělníky a tak s dělníky samožřejmě jednají lidsky. Také
nejsou tak násilné vůči zemi, společnosti nebo zákazníkům. Je to
zkrátka způsob, jak mohou lidé pracovat společně a demokraticky.
Spôsob bývania
Změnil bych také způsob bydlení, nějak. Způsob, jakým bydlíme dnes,
je obrovské plýtvání. Kupujeme velké domy s obrovskými pozemky kolem,
které nepotřebujeme, za to však potřebujeme všemožné
vytápěcí/chladící systémy, a abychom to všechno zaplatili, musíme více
pracovat. Místo toho bychom mohli mít malé domy, postavené s pomocí
sousedů (vezměme si například obydlí amišů), takže bychom potřebovali
mnohem méně zdrojů k jejich postavení a mnohem menší půjčky k tomu,
abychom je vlastnili. Mohli bychom mít také společné domy pro ty, co by
chtěli žít dohromady, ale nebylo to to povinné. To by vedlo k sdílení
zdrojů a snížilo náklady na bydlení pro všechny zúčastněné.
My bychom sdíleli všechno. Tak jak se ve městech rozšiřuje sdílení
kol a další systémy sdílení věcí jako například sdílení
nářadí se dostávájí do podvědomí široké veřejnosti, my bychom měli
systémy pro sdílení jakéhokoliv zdroje: počítače, oblečení, nábytek,
dokonce i domy. To by znamenalo, že dané věci by byly levnější tím
více, čím více bychom je sdíleli a zároveň by to znamenalo méně
plýtvání.
Nebyla by žádná reklama a žádný konzumerismus by nebyl trpěn. Lidi
bychom odrazovali od „nakupování“ a placení za zábavu a za nakupování
většího a většího množství věcí jen pro to, aby ohromili jiné
namísto toho, aby se zaměřili na své zkušenosti, jejich sdílení a
pracování společně – čtení a tvoření a chození do přírody a
vaření společně, zahradničení společně, stavění společně a
zpravování věcí společně nebo i bytí o samotě… ale ne
nakupování.
Nejen práce a život, ale i společnost potřebuje změnu – možná
bychom mohli mít týmy dobrovolníků a každý z nich by se staral o něco
jiného. Například, pokud by bylo zapotřebí vyčistit parky a ulice, měli
bychom tým lidí, který by je vyčistil, každý by mohl dobrovolně pomáhat
určitý počet hodin (ne silou, ale každý sám by se určitě zapojil,
protože by se cítil nepatřičně, pokud by tak neučinil a nepřispěl svým
podílem k chodu společnosti). Cokoliv by mohlo být takto organizováno,
dobrovolně a demokraticky: pracovní prostory, vyučování, vaření, péče
o děti, cokoliv, co by společnost potřebovala. Vyžadovalo by to užší
vztahy v dané komunitě, ale myslím, že by to bylo možné bez aut a
s lidmi chodícími pěšky či jezdícími na kolech, pracujícími
společně například na společných zahradách a stavbě domů svých
sousedů.
Digitálny svet
Měl bych free wifi připojení pro celou komunitu, takže by mohli
všichni spolupracovat online a mít přístup k informacím a vzdělání.
Online stránky by byly použity k organizaci komunity a k projednávání
dalším návrhů. Připojení by platil každý a nikdo, mohlo by se
platit z peněz, které bychom ušetřili za jídlo a za to, že bychom
nepotřebovali budovat žádnou dopravní infrastrukturu pro auta a další
dopravní prostředky. Také bychom eliminovali potřebu telefonů, kabelových
televizí a ušetřené peníze použili na platbu internetového připojení
pro všechny a zdarma. …
Dôsledky
Zamysleme se nad tím: díky těmto změnám bychom měli mnohem menší
náklady na bydlení, protože domy by byly cenově dostupné, neplatili bychom
za auta, jídlo by bylo levnější, škola by byla zdarma a i další věci by
byly levnější, protože bychom využívali systémy sdílení.
Neboli by sme spotrebitelia ale stavitelia, kreatívci a pestovatelia
A s tak malými náklady na živobytí bychom na jejich pokrytí mohli
pracovat mnohem méně než nyní.
Přestavte si to: nižší náklady znamenají méně práce, což znamená
více volného času na… dělání čehokoliv, co se vám zrovna chce. Trávit
více času s přáteli, rodinou, dětmi, sousedy. Být sami. Tvořit, souznít
s přírodou, být volní. Dělat zajímavé věci. Všechen ten volný čas,
daleko od společnosti, které bychom byli na obtíž, by mohl být velkým
přínosem – lidé by byli šťastnější, jejich rodinné vztahy
pevnější, mohli by pracovat na zajímavých věcech, neměli by potřebu
páchat zločiny (nebo by tato potřeba byla výrazně menší) apod.
Neříkám, že to nezní jako utopie, ale mělo by to pozitivní přínos a
samozřejmě by to bylo mnohem lepší pro životní prostředí, naše fyzické
a duševní zdraví, naše štěstí.
Späť do reality
OK, taže právě teď si asi říkáte: „Jo jasně, Leo, jenom sni
dál.“ A já uznávám, že to je sen, ale diskuse na toto téma musí
někde začít. Ještě jedna praktická poznámka: nemuseli bychom
měnit celý svět nebo zemi nebo kulturu, pouze jednu komunitu a mohla by být
malá – vysokoškolská města jako Austin, Davis, Eugene, nebo
komunita ze sousedství jako restaurace Nopa (v San Francisku). Taková
společnost by mohla zorganizovat svoji přeměnu a udělat jednu zásadní
změnu, která by nás nasměrovala k lepší budoucnosti.
Komunita by inšpirovala ďalšie komunity
Tato komunita, myslím, by inspirovala další a další komunity, stejně
jako Bogota inspirovala jiné se svojí pokrokovou politikou. Tím, že
ukáží, co je možné změnit, a sdílením těchto informací s ostatními,
vydláždí tyto komunity cestu dalším, kteří se chtěji tímto
směrem vydat.
Je to cesta, kterou bych sám rád šel. Ale nechtějte po mně, abych vám
říkal, co máte dělat: změňte svoji budoucnost sami a zapojte se do
diskuse. — Pokračování s názvem znovuzrozená společnost:
jak ji učinit skutečností již brzy česky na href=”http://www.mnm-list.cz”>www.mnm-list.cz (poznámka překladatelky)
Volně přeložila Magdaléna Katolická z originálu článku Leo
Babauty, který publikoval dne 21.4.2010
Slovenský preklad častí a redakčná úprava rodebert
