10. august 2011 – 23:35 poslal rodebert
Architektka Veronika Bešťáková se seznámila s cohousingem při
hledání udržitelné formy bydlení pro seniory již během
svého doktorského studia na fakultě ČVUT. Setkala se s průkopníkem
amerického cohousingu arch. Charlesem Durrettem a nyní se sama věnuje
šíření toho trendu.
Kolik cohousingových společenství vzniklo během posledních pěti let
v ČR?
První zmínky o existenci cohousingu se v ČR objevily až v roce 2008,
to znamená před pouhými třemi lety. Od té doby se objevilo několik pokusů
cohousing zrealizovat – buď jako iniciativa samotných budoucích obyvatel
(víme o třech projektech) nebo jako iniciativa developerů (také víme
o třech projektech), ale žádný dosud nebyl dokončen. Pokud vím, ve všech
zemích, kde se pokoušeli vybudovat první cohousing, první skutečně
dokončený projekt vznikl až zhruba po deseti letech. Jedná se o zcela nový
způsob bydlení a musí si proto “prošlapat cestu” (zjistit, jak je to
s legislativním prostředím té které země, možným financováním,
potenciální podporou konkrétní lokální samosprávy nebo i státní
správy, atd.).
Existuje u nás nějaká forma státní / krajské / městské podpory pro
tyto typy projektů?
V ČR je cohousing dosud velmi málo známý způsob bydlení – mezi
veřejností, státní správou či regionální a místní samosprávou.
V tuto chvíli je tedy u nás cohousingové hnutí zcela na začátku a je
potřeba šířit informace o tomto způsobu bydlení. To si klade mimo jiné
za cíl i Cohousing.cz. Cohousing je bydlení založené na vlastní
iniciativě jeho obyvatel. V ČR ovšem existuje velmi malá zkušenost
s vlastní iniciativou, participací obyvatel na projektech, zapojování
veřejnosti do rozhodování (myšleno na místní úrovni). ČR je také dosud
velmi ovlivněna neblahou totalitní minulostí. Je tedy potřeba postupně se
věnovat i výše zmíněných tématům, které přímo ovlivňují zájem
veřejnosti o cohousing. Nejdůležitější možná je zdůraznit, že
cohousing může být oboustraně výhodný způsob bydlení, jak pro obyvatele,
tak pro městské samosprávy, zejména v kontextu rychlého stárnutí
obyvatel.
Pozorujete nějaký charakteristický rozdíl mezi českými a zahraničním
cohousingovými komunitami?
Každá země si cohousing přizpůsobí pro své zcela specifické kulturní
prostředí, takže charakteristické rozdíly mezi jednotlivými zeměmi lze
určitě nalézt. Lze však těžko říci, jaké jsou charakteristiky českých
komunit, když projekty jsou na samém začátku a komunity vlastně ještě
nejsou stabilní, v podstatě ještě zcela nefungují.
Co oceňují obyvatelé cohousingu nejvíce a co jim na tomto bydlení
naopak vadí?
Obyvatelé cohousing oceňují zejména jedinečnou kombinaci soukromí
svých bytů či domků a společně sdílených prostorů a aktivit. Výsledkem
je příjemné, pohodlné a bezpečné bydlení, které přináší jeho
obyvatelům zároveň nezávislost. Zahraniční senioři oceňují zejména
nezávislost na pomoci rodiny a společnosti. Cohousingová komunita má často
příznivý vliv na celkový rozvoj místní komunity obce, do které patří,
protože cohousing není žádné uzavřené společenství, ale s okolím
často intenzivně komunikuje. Vznik projektu bývá zdlouhavý, je to patrné
zejména u prvních projektů. Problémem může být i nedůvěra místní
samosprávy a potenciálních sousedů k této formě komunitního bydlení, a
to z nedostatku relevantních informací (např. záměna cohousingu za
nějakou formu sekty). V sousedském společenství se musí vždy počítat
s různou mírou konfliktů, které mohou mezi obyvateli vznikat a obyvatelům
nemusí být příjemné je řešit. Cohousing je založen na sdílení
prostorů a aktivit, což je pro české obyvatele nezvyklé, a je třeba se
tomu naučit.
Jak konkrétně má postupovat zájemce o tento druh bydlení? Na koho se
obrátit?
V ČR zatím neexistuje žádná specializovaná organizace, která by už
měla konkrétní zkušenosti s budováním cohousingu. V zahraničí jsou
různé způsoby, jak se k takovému bydlení dostat. Často existuje databáze
projektů, ať už rozestavěných nebo hotových, kde jsou volné bytové
jednotky pro další zájemce. V ČR se cohousingem zabývá již delší dobu
Cohousing.cz. Může nabídnout kvalifikované přednášky, případně
workshopy, které detailněji seznámí zájemce o cohousing s tím, o co se
vlastně přesně jedná. Přednášky se skládají z obecného úvodu a
z promítání fotografií z navštívených cohousingů. Workshopy jsou
rozšířeny o podrobnější popis postupů vzniku cohousingu podle
zahraničních příkladů, o procesech ve skupině nebo o pohled architekta
na celou záležitost.
Je možné se do již vzniklého společenství přistěhovat?
V ČR nejblíže k realizace spějí dva developerské projekty. Jednak
Alfarezidence v Praze, ta zahrnuje prvky cohousingu, ale developer se
paradoxně od cohousingu distancuje, protože je přesvědčen, že by slovo
“cohousing”, případně “komunita”, mohly odradit potenciální
klienty
Druhý projekt je mnohem promyšlenější, jedná se o projekt Zåhrada
v Lysé nad Labem, kde jsou přirozeně kromě rodinných bytů zahrnuty
i byty pro seniory a handikepované. Tento projekt má mnohem větší šanci
stát se skutečným cohousingem, tedy vědomě budovaným sousedským
společenstvím. Již nyní jeho budoucí obyvatelé shánějí další podobně
smýšlející lidi a tím může vzniknout společenství ještě před
nastěhováním. V zahraničí většinou bývají fungující cohousingové
projekty naplněné a zájemců bývá více než nabídek. Ale někdy se
přistěhovat podaří.
Je dostupné bydlení v komunitě i pro lidi s nižším příjmem či
v důchodu?
V ČR opět není žádná zkušenost. Cohousing může být založen na
nejrůznějších typech vlastnictví. V zahraničí jsou cohousingy pro
seniory často budovány na náklady neziskových tzv. housing association. Tyto
byty nebo domky v cohousingu pronajímají. Část bytových jednotek je třeba
v osobním vlastnictví a část ve vlastnictví obce, a ta je pak pronajímá
nízkopříjmovým domácnostem.
zdroj: zijemenaplno.cz – Cohousing není sekta